PROCHÁZKA PO PRAŽSKÉ ZOO
od Lenky Rytychové

Na neděli 20.2. 2005 byl po zimní pauze naplánován opět další z našich už tradičních a dozajista i oblíbených výletů. Již po druhé byla místem srazu pražská Zoo.

Všichni jsme se moc těšili, že pokecáme samozřejmě nejen s kamarády a majiteli našich miláčků ale i s paní Bajerovou, která si ovšem ráno naplánovala jiný, zato o dost méně příjemný program. Ale co se dá dělat, do Zoo jsem vyrazili bez ní. Také další nám všem známý člen veškerého klubového dění nám chyběl. A to Pavla, která se v této době doma spolu s Chíchou stará o maličkatá piraňátka. Ale i tak nás bylo jak se říká hafo moc. Páníčkové prominou, ty jmenovat nebudu, protože bych určitě na někoho zapomněla ale pokusím se vyjmenovat alespoň pejsky. Když to vezmu od prcků tak bych jmenovala sourozence BigBoye a Tryšu, dále Luisička se svým kamarádem labradorem, Queezer, Ema, Maiky, samozřejmě že náš Píťa, který nesmí u ničeho chybět, Altar, Valentínka, Naomi a Indy. Na parkovišti bylo ještě jedno kaňátko s ocáskem, které bohužel neznám a do Zoo s námi nešli a také krásný stafík který si v Zoo chodil s páníčky „po svém“. Tak to je asi vše. Jestli jsem někoho zapomněla což je možné, protože můj odborný poradce právě chrápe (doslova a do písmene), tak mi to prosím promiňte.

Tak abych se dostala k jádru pudla-nebo snad k jádru caníka? Už víte kolik a kdo jsme tam byli tak ještě co jsme tam dělali. Dělali jsme to co se v zoologické zahradě obvykle dělá. Procházeli jsme se, povídali a radili si, ale hlavně jsme okukovali zvířátka. Viděli jsme nádhernou malinkatou gorilí holčičku, puntíkaté gepardy, pašované želvičky které už spokojeně bydlí v novém pavilonu hned vedle orangutánů, papoušky, emuty a tak dále. Někdy zase okukovala zvířátka nás. Například hravý lední medvídek, který nikdy nezklame a vždy se přijde podívat až přímo ke sklu nebo zvědavé surikaty, které Peeta doslova provokovaly. Vždy se nějaká vydala do venkovního výběhu, upoutala na sebe pozornost a zase hezky zmizla v bezpečí svého domečku. Úspěch jsme zaznamenali také u vlků, kterým už taková smečka caníků připadala jako dostatečné rozptýlení, zanechali lenošení a šli nás také důkladně prozkoumat.

Musím přiznat, že jsem si chvílemi připadala jako maminka, která ukazuje zvířátka své malé ratolesti: „Koukej, teta opička. Jé a támhle...to je ale velká slepička. A ten slon, to je ale divný pejsek! Jo, tak tuhle kočičku by si nedohonil...“ a tak dále, a tak dále. Panička má celou procházku po Zoo vyžití a pejsek ostatně taky, protože neustále přemýšlí o tom jak jsem se zbláznila.

A celkové dojmy? Až na zimu a mokro v botách bylo vše tak jak má být a to znamená SUPER.

fotky najdete zde

ZPĚT