ČLÁNKY


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

CANISTERAPIE aneb

"Jak jsme neudělali zkoušky"

Ten nadpis sice říká vše, takže by se mohlo zdát, že vlastně není o čem psát. Jenže. Stejně jako nic není jen černobílé, nejsou neudělané zkoušky známkou toho, že bychom se měli stydět za sebe či našeho psa. Pardon, fenku.

Takže po 3 letech probíhajícího výchovného procesu naší psí slečny jsme se rozhodli, že nakonec canisterapeutické zkoušky zkusíme. Ty 3 roky jsme ve výchově bojovali s lecčíms, poslední víc jak půl rok jsme už ale vlastně neměli žádný významnější problém. Pokud nepočítám ukradené hračky či části oblečení, se kterými se okamžitě ale běží „přiznat“. Vybrala jsem po dlouhém rozhodování zkoušky u HELPPESu, protože se mi zdály obsahově nejrozsáhlejší a protože jsem maximalista, tak také proto, že mi přišly nejtěžší. Když už, tak už.

Zkoušky se konaly v sobotu 18.2.2006 v divadle (zimní zahradě) Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích. Jako podporu jsme si s sebou vzali Lenku (bez Píti i Míti, zato s úžasným foťákem). Začínalo se takovým všeobecným povídáním asi o půl desáté. Pak následovala poslušnost venku v parku. U poslušnosti můžete použít povel zvukový i posunkový, maximální počet bodů v jednotlivých disciplínách je 10, celkem 100 bodů. Takže začalo se přivoláním psa, páníček přivolával „ke mně“ a bylo to za 8 bodů, přivolání psa od zvěře (králík) za 10 bodů, ovladatelnost na vodítku za pohybu – 9 bodů, ovladatelnost na vodítku na místě, za klidu – 9 bodů, polohy psa – sedni, lehni před nebo vedle psovoda – 10 bodů, průchod skupinou osob – 10 bodů, aport předmětu psovoda – 8 bodů, dlouhodobé odložení psa (10 bodů), klid psa vůči střelbě či jiným nárazovým, nepříjemným a výrazným zvukům – 10 bodů, chování psa krátkodobě uvázaného a ponechaného o samotě – 8 bodů. Takže celkem 92. Což je mimochodem stejný počet jako měl páníček s Valentinkou u zkoušek ZOP, tady se to označuje jako známka výborná. Tady bych ještě na závěr chtěla strašně pogratulovat Kristýně a Sofince, poslušnost zvládly na neuvěřitelných 100 bodů!!! Myslím, že byli jediné v dějinách HELPPESu.

Pokračovalo se uvnitř, pejsci nastupovali postupně k jednotlivým disciplínám speciálních cviků. Naše Valentina nastoupila s páníčkem, protože panička chytře před 3 lety přihlásila páníčka jako člena všech možných psích organizací, takže paničku by ke zkouškám nepřipustili (páníček tvrdí, že to byl úmysl).

a) Prohlídka psa (jako u veterináře), cílem cviku je prověřit, že se psem může manipulovat i cizí osoba - prospěl výborně

b) Reakce psa na rušivé vlivy a nečekané podněty – smyslem cviku je prověření pevnosti nervů psa - prospěl výborně

c) Chování psa ve skupině lidí – cílem cviku je prověřit psa ve skupině více lidí a psů - prospěl výborně

d) Aportování jiné osobě za asistence psovoda – smyslem cviku je ochota ke spolupráci a komunikace psa s cizími lidmi - prospěl s výhradou – pro aport sice vyrazila, ale cizí „tetě“ ho nepřinesla

e) Ponechání psa v místnosti s cizími osobami – cílem cviku je prověřit, zda pes je schopen samostatné komunikace a spolupráce s dalšími lidmi - prospěl

f) Omezení pohybu – provádí se během cviku e) - tady byla ta zrada na pejsky, sami bez paniček a páníčků a Valentina se při omezení pohybu poprvé ohnala, že teda takhle ne, takže nejdřív prospěl, ale pak s ohledem na to, že to při posledním cviku udělala ještě jednou, tak přepsáno na neprospěl

g) Podávání pamlsku a potravy psovi – cílem cviku je, aby pes prokázal opatrnost při odebírání pamlsku z rukou pomocníků (tohle šlo Valentině ze všeho nejlépe) - prospěl výborně

h) Chování psa mezi hrajícími si dětmi – smyslem cviku je prověřit psa ve vztahu k dětem – tady nastal první zádrhel, trubka s pronikavým zvukem, ta se jí opravdu nelíbila - prospěl s poznámkou, že je nejistá vůči zvukům,

i) Chování psa vůči ležící osobě – smyslem cviku je navázání kontaktu s nemohoucí – ležící osobou – na lůžku, na zemi - prospěl – s poznámkou zlepšit manipulaci se psem, raději jen k dětem

j) Polohování – cílem cviku je prověřit schopnost psa být nápomocen při fyzioterapii - prospěl

k) Kontakt psa s tělesně postiženými – vozíčkáři, osoba s berlemi, nevidomý se slepeckou holí, osoba s chodítkem apod. – smyslem cviku je prověřit schopnost psa komunikovat s osobami odkázanými na pomůcky, které jsou pro psa neobvyklé - neprospěl – poslední disciplína, na úplný závěr (po spoustě hodin „práce“) se nechtěla nechat obejmout od cizí paní, dokonce se snad i ohnala

l) Kontakt psa s mentálně nebo psychicky narušenou osobou (osobami) – tento cvik je jedním ze stěžejních bodů této zkoušky, neboť reakce psa na setkání s takto narušenou osobou mohou být zcela neadekvátní a to jak ze strany psa, tak ze strany člověka - prospěl

 

Kdo se sportovní kynologii trošku věnujete, tak sami vidíte, že je to něco trošku jiného, než klasický výcvik. Navíc se možná najdou tací, co si myslí, že jde o triviální zkoušku (jako jsem si to myslela já), že tohle by měl zvládat přece každý správně socializovaný pes. Ale zdání opravdu klame. Náš 7,5-letý Dominik byl využit během zkoušky jako figurant, zcela autentický, protože nevidí, obtížně komunikuje atd. a protože jsem byla po celou dobu s ním, mohu posoudit chování jednotlivých pejsků a jejich páníčků v této disciplíně (h), která mně přišla absolutně nejjednodušší ze všech disciplín a předpokládala jsem, že bude pro všechny pejsky naprostou samozřejmostí a bravurně ji zvládnou. Ale ouha. Přestože Dominik nevyužil ani desetinu svého potenciálu zlobícího, křičícího či neadekvátně jednajícího, většina pejsků (podle mého z 15 tak 10!) byla celkem nejistá, do toho jim k tomu ještě zatroubili na trubku, to byl pro pejsky velký kámen úrazu. Jenže ti, kterým se trubka nelíbila, tak ti se ustrašeně odtáhli, naše pesice na trubku vyrazila do boje. Přeháním, ale ustrašená z ní nebyla. Moc se mi líbilo, že ve chvíli, kdy startovala na trubku, jí úžasná paní Daušová strčila svou ruku k tlamě a bylo krásně vidět, že ten štěkot je opravdu na tu trubku.

 

Na závěr musím přidat něco osobního. O canisterapii mluvím opravdu už od Véviných štěněcích let, ne kvůli svým ambicím, ale kvůli tomu, že vím, jak se úžasně chová k Dominikovi, dětem ve školce, kterou Dominik navštěvoval, k našim přátelům, známým i lidem, se kterými se seznámíme. A to je ten kámen úrazu. Jsou to všechno lidé, které zná nebo pozná z našich reakcí, že jsou v pořádku. Ale když jde o úplně cizího člověka, vůdce smečky nedá povel, že je dotyčný v pořádku, tak je ostražitá. A zřejmě i připravená zakročit, to nedokážu posoudit, protože k finální akci nikdy nedošlo. Při canisterapeutické zkoušce jsou situace vyhnány ad absurdum, v reálu k nim nikdy nedojde, ale je třeba takovéto zátěži pejsky podrobit. Pro jistotu. Takže můj obdiv patří pejskům a páníčkům, kteří zkoušky zvládli a přejeme jim, aby se canisterapii úspěšně ke spokojenosti těch, pro které je určena, věnovali. My zůstaneme doma spokojeni s naší typickou CC. Už to známe, že nemůžeme mít vždycky všechno. A upřímně, pokud musím volit, tak radši caníka než canis. Co se dá dělat. Budu moc a moc držet palce některému našemu nástupci, který zkoušky úspěšně zvládne.

 

Za Valentininu smečku Ivana

Pár foteček z těchto zkoušek najdete ZDE

©2005 Lenka | e-mail | homepage | | | | Zákonem č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání (v posledním znění) je v České republice kupírování uší zakázáno | | | |