KLUBOVÁ ROČENKA 2015 - 2016


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

OBSAH ČÍSLA

Editorial
Výsledky výstav
Kalendář výstav
Jarní procházka na Moravě
Jarní procházka na Housku
Klubová výstava ČMKCC 2015
Reportáž od Petry
Moje cesta za CC do Turecka
Atison v ZOO
Amerika - Karlštejn a zpět
Klubová výstava ČMKCC 2016
Výlet do Bruselu aneb EDS 2016
Voděradské bučiny
Italský Corso pes, FCI Standard
Nový standard plemene a změny z něho vyplývající
Barvy Cane Corso
Katka - rozhovor
Peet - rozhovor
Petra, Eliška a jejich společná cesta na MČR ZVV3 - rozhovor
Dopisy
Tetanus u psů
Bylinná terapie
Poděkování mému nejlepšímu kamarádovi
Způsoby plateb ČMKCC a ceník služeb
Zpráva o stavu financí ČMKCC


Petra, Eliška a jejich společná cesta na MČR v ZVV3

Vite, že v roce 2016 na Mistrovství České republiky v  ZVV3 startovala i fena Cane Corso? Že nevíte? Tak my vám to velice rádi prostřednictvím těchto řádků napíšeme. Zeptali jsme se totiž paničky zmiňované fenky Elišky (Allison Gulieta´s paradise)  Petry Heinrichové jak k tomu došlo a hlavně co tomu předcházelo. Velké úspěchy si totiž jistě zaslouží velké ocenění a propagaci!
Začněme tedy od začátku.

Petro, je Eliška tvůj první pes a co tě vedlo k pořízení tohoto plemene?
Eliška není můj první pes. Vždy jsme doma měli nějakého psa. Ale když k nám přišla fenka brazilské fily, propadla jsem kouzlu molossů. Vyhovuje mi jejich vzhled i povaha. Caník pak vyhrál asi pro svoji všestrannost.

Věděla jsi od samého začátku, že se budeš chtít věnovat sportovní kynologii?
Byla to jen a jen shoda náhod, nic plánovaného. Eliška byla, stejně jako předchozí psi, pořizována čistě jako společník – k domku, ke koním. Přišla ale asi ve správnou chvíli.  Po letech, co jsem se věnovala hlavně koním – výcviku, závodům – se mi významně změnila životní situace. Kvůli práci se už nešlo dál plně věnovat koním a přestala jsem s nimi jezdit po závodech.  Najednou jsem měla hodně volného času o víkendech.

Měla jsi dřívější zkušenosti s výcvikem jiných plemen?
Pouze minimální. Všichni psi měli vždycky hlavně běžnou „provozní poslušnost“. Ke sportovní kynologii jsem se dostala jen velmi, velmi okrajově před mnoha lety. Ale to byl úplně jiný způsob výcviku než dnes. Dril, opakovaní, znuděný pes, který poslouchal jen protože musel. Nebavilo to ani mě, ani psy a končili jsme vždy po pár základních lekcích.
S Eliškou to bylo jinak. Přišla jsem na základní kurz pro štěňata a s velkým údivem jsem zjistila, že se toho hodně změnilo. Najednou jsem viděla ochotné, spolupracující psy. Žádný křik, kyselí psi – ale aktivní psí sportovci, co chtějí cvičit. Postupné, pro psa snadno splnitelné požadavky a odměny – to byl základ výcviku. Elišku to hodně bavilo a rychle se učila.

Na co si dát při výcviku CC největší pozor?
Cvičení by opravdu mělo psa bavit. Tohle plemeno není a nikdy nebude úplně nejvhodnější na sportovní kynologii. Cvičit se s nimi ale dá – pro radost, pro pohyb, pro společně strávený čas. Ta cesta je cíl.

Jak jste postupovaly, než jste se dostaly až na MR? Byla účast na MR předem plánovaná, nebo to byla spíše neplánovaná odměna za vaší dosavadní práci?
Trénuji hodně s majiteli boxerů, hovawartů apod. a tato plemena mají svoje vlastní závody plemen. Caníci před těmi 3-4 lety, když se začínalo ukazovat, že možná i Eliška by mohla závodit, neměli nic. Jen soutěže pro všechna plemena. No, padlo i MR v ZVV3 jako možný cíl v daleké budoucnosti. Všem bylo jasné, že se může 100x něco pokazit a nepovede se to. Ale bylo na co trénovat…

Samotná zkouška ZVV3 bezpochyby patří mezi nejnáročnější zkoušky u nás. Je Eliška mezi CC tolik výjimečná, nebo si myslíš, že je tato zkouška dostupná i pro jiné caníky?
Myslím si, že krom určitého talentu psa tady záleží i na majiteli. Příprava trvá léta, zabere to hodně času, ježdění, peněz. Ale jinak samozřejmě, že Eliška výjimečná JE!

Jaké další zkoušky máš s Eliškou složené?
Protože jsem se na ní vlastně všechno učila – má poskládáno, kde co. Od vytrvalecké zkoušky AD, přes stopařskou ZPS1 až po  IPO3.

Vím, že máš vedle sebe přísnou trenérku, která tě nenechá vydechnout. Jak velkou úlohu hraje ve výcviku Elišky team lidí kolem tebe?
Jedním slovem? Přátelé. Mirka Marcišinová, Robert Fagoš – bez nich by to nešlo. Považuji je za opravdové, zkušené odborníky. A sedli jsme si, rozumíme si i jako lidé. Mirka má letité zkušenosti s výcvikem  - jak jim důvěrně říkáme - „exotů“. Umí trénovat každého psa přesně podle jeho potřeb. Robert je náš dvorní figurant, skvělý trenér na stopy, kladeč. Ty tréninky s nimi mají smysl, výcvik postupuje, jsou vidět výsledky. Proto pořád něco plánujeme… a plní se sny :-) 

Jaké máš pocity a zážitky ze samostatného mistrovského závodu? Jak na tebe s Eliškou reagují ostatní závodníci s obvyklejšími pracovními plemeny?
Myslím si, že nám docela fandí. Trošku výsměch, co že tam jako dělám s tím „exotem“, jsem zažívala  dříve na nižších úrovních. Ale ZVV3 už je tak těžká zkouška, že i závodníci drží pospolu a podporují se navzájem. Po samotném mistráku jsem měla pocit jako po každé akci – co všechno musím do příště natrénovat lépe. Protože lépe to jde vždycky!

Eliška není ale jen zkušená závodnice, ale i matka štěňátek. Jak si užívala tuto roli? Co tě k chovu vedlo?
Především jsem si chtěla vyzkoušet odchovat vrh. Až mě překvapilo, jak hodně si to Eliška užívala. Mateřství feny opravdu změní. Nechala jsem si doma fenku, se kterou už také trénuji.

Jaké máte plány pro letošní sezónu - nějaké cíle či mety, které chcete pokořit?
Jsme přihlášené na oba výběrové závody pro MR 2017 v ZVV3 a pak se v květnu, jen týden po druhém závodu, chystáme na První otevřené mistrovství Slovenska pro plemena CC a DC, kde bychom chtěly pro změnu startovat zase v IPO3. Tohle je už opravdu těžký požadavek pro každého psa. Uvidíme, jestli a jak si s tím Eliška poradí. Podzimní plány budou až podle výsledků z jara, nerada bych něco zakřikla.

Poradila bys na závěr něco ostatním, kteří se výcviku s CC věnují, nebo by se mu v budoucnu věnovat chtěli?
S CC jde cvičit, ale je třeba pořád respektovat, že je to velký těžký pes, co pozdě dospívá. Sportovní kynologie je opravdu sport – tak se o ně trochu jako o sportovce starejte. Aby pes ochotně a rád cvičil, musí být zdravý a nesmí ho nic bolet. Zatěžujte je opatrně a postupně. Překážky mají čas. Udržujte je v dobré kondici.  Před zátěží psy rozcvičuji, protahuji. Po zátěži nechávám vydýchat, uklidnit. Zabere to pár minut, ale já věřím, že i tohle je jeden z důvodů, proč Eliška pořád chce cvičit.

Velice děkujeme za tvé zkušenosti a přejeme ti mnoho dalších úspěchů nejen s Eliškou.
Já děkuji a vážím si toho.

rozhovor vedla Lenka Rytychová

 

©2005 Lenka | e-mail | homepage | | | | Zákonem č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání (v posledním znění) je v České republice kupírování uší zakázáno | | | |