KLUBOVÝ ZPRAVODAJ - ROČNÍK 6


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ročník 5-6, číslo 3/04-1/05:

Chovatelé, majitelé, vystavovatelé a přátelé plemen Cane corso
Nový bankovní účet klubu
Upozornění na platby členských poplatků
Výsledky klubové výstavy Doksy 18.9.2004
Gratulace
Klubový šampión práce
Chovatelská stanice Z Máchova kraje
Luxembourg 2004
Výlet na Bezděz
MVP Bratislava
Klubový šampión
Jak mě paní Bajerová rozesmála
Peet Corso z Máchova kraje
Klubová výstava Itálie
Výstava Chorvatsko


Jak mě paní Bajerová rozesmála

Jednou jsem se svěřila paní Bajerové, že jsem napsala článek do zpravodaje, ale po kritice mého manžela jsem ho hodila do koše. Ona mě odepsala, ať příště své články nevyhazuji a ať napíšu třeba o tom, jak zvládám děti manžela, psy, domácnost a výstavy. Že si to určitě všichni rádi přečtou. No já jsem se fakt rozesmála.

Tak jak vlastně já zvládám toto všechno? To se ale přece nedá zveřejnit, bylo první, co mě napadlo. Já to totiž nezvládám, já jenom bojuji. Ale pak jsem si řekla, že když to tak dobře pobavilo mě, možná to pobaví i Vás, co teď čtete. Mám dvě malé holky 4,5 a 2 roky. Třetí holku máme tzv. na víkendy. K tomu 2 psy, Cane Corso Sáru, domácky zvanou Krasomila a štěně kavalíra s honosným jménem Tanganika Tries Biely démon, domácky zvanou Krysa.

Jo, ještě manžela, který tráví v práci 20 hod. denně a zvládat ani ovládat se prostě nedá. Je zvyklý z práce, že všichni kolem jsou jeho podřízení a tudíž musí držet „hubu" a krok. Občas mu musím připomenout, že my (všechny holky) v takové blbé pozici naštěstí nejsme a hned se do toho vloží naše 4,5 letá Terezka, která řekne, že mamku musí všichni poslouchat.

Je to výsledek mého nemalého úsilí, protože děti (i psy) jsou celý den se mnou a já musím třeba na vycházce tuto různorodou smečku „ukočírovat". Občas jsou to pěkné nervy. Jdu je všechny „vyvětrat". Terezka se loudá vzadu, Sára skoro pokaždé vyhlíží na dohled někoho (něco), kdo (co) by se možná dal „ochutnat, malá Krysa (Nika) nechce poslechnout na přivolání a po cestě se blíží auto.

Poté, co oba dva psy připnu na vodítko, mě Jája (2 roky) oznámí, že chce čurat. Začne velké vysvlékání na kraji cesty a tolik potřebné čůrání. Prý ještě bude bobeček. Já ve dřepu (dost mě bolí kolena, jíme se Sárou obě kloubní výživu Chondro) a čekáme. Oba psy mám omotané kolem zápěstí a s šileným řevem je udržuji v nehybnosti. Terezka je stále asi 100 m za námi a trhá všechno, co se snaží vykvést.

Mezitím, co stále čekáme na bobeček,nám kočárek odjede doprostřed silnice, po které většinou nic nejezdí, protože vede k búdám (vinohrady a sklepy), ale jako naschvál — ejhle traktor. Když se snažím situaci nějak řešit a malou Jáju postavit na nohy (abych mohla odvést kočár) začne řvát, že KAKÁ!. Traktor zastaví a vystoupí pán, který chce kočárek odvést na bok cesty. To se samozřejmě ani trochu nelíbí naší Sárince, která se rozhodla bránit náš kočárek před jistou krádeží. Samozřejmě i nás neustále čekající na bobeček) a protože ji mám stále omotanou kolem ruky, snažím se neustávajícím řevem a množstvím zákazů ji přesvědčit, ať se proboha nevrhá na pána.
Drama dobře konči, kočárek je na kraji, traktor odjíždí, traktorista má všechny končetiny celé a krční tepnu nepřekousnutou a malá Jája mě oznámí, že bobeček nebude. Obleču dítě a pokouším se postavit na nohy. Kolena mám ‚v háji“. Mezitím se lehce houpavým krokem přišourá Terezka a domáhá se obdivu pro svou kytku. Já, vynervovaná, jí ostře odpovím, že takové suché „cháby“ mě domů tahat nebude a ona se urazí. Obejdeme rybník, kde neustála špehuji, jestli psy nežerou pohozené zdechlé ryby, Jája pláče, protože ji odmítám nést na „koňa“ a Terezka uražená se plouží po druhé straně rybníka a demonstrativně trhá cokoliv. Každá vycházka jednou skončí i ta naše (naštěstí).
....
Jarka Chudá a Sára (Nendy Corso z M.K.)


Ročník 6, číslo 2/2005

Klubová výstava a víkend s CC 16. - 18.9. 2005
Inzerce
Výšlap na Říp
Prosba
Klubová výstava KMDP
MVP v Českých Budějovicích 24.4. 2005
Život s Baxem (1)
Bax Chicory z Hrdlořez a život s ním
MVP Trenčín
Národní výstavy v roce 2006
Mezinárodní výstavy v roce 2006
Evropská výstava Tulln Rakousko 2005
Chovatelská stanice "Z Hrdlořez"
Pražská Zoo
Strava a zátěž CC
Chovní psi
Výstava Maďarsko 14. - 15.5. 2005
Výcvikový víkend v Chrudimi


Život s Baxem (1)

Dobrý den , byla jsem bratránkem pověřena sepsat Vám 1. měsíční zprávu o Baxíkovi, takže se toho tímto ujímám.
Vezmu to od začátku, tj. cestou od maminky Chicory. Baxík se projevil jako rozený spolujezdec. Hrozně ho bavilo pozorovat míjející okolí a ještě víc ho zajímala ta kulatá věc, se kterou pan řidič neustále tak točil. Cestou do Malečova jsme se stavili u nás doma předvést Baxe mým rodičům a babičce. Samozřejmě byly všichni nadšení! Po příjezdu do Malečova následovalo to nejdůležitější – seznámení se zvířecími kamarády. Baxík byl nadšený, že vidí nějakou spřízněnou čtyřnohou duši. V tu chvíli byl nadšený i Bak, to totiž ještě netušil, že to malé chlupaté stvoření má doma už na trvalo. Horší to bylo s kocourem. Baxík se na něj vyřítil, že si jako budou hrát, ale kocour mu zájem oplatil naježeným hřbetem a dost ošklivým prskáním. Naštěstí se vše obešlo bez ztrát na životech nebo chlupech a dnes už si ti dva spolu i hrají. Po seznámení s chlupatými obyvateli se Bax začal seznamovat s domem. Měl připravený dočasný pelíšek z velké krabice od banánů, ale asi se mu nelíbilo její umístění a tak sebou práskl do rohu vedle sedačky a nechtěl ho opustit. Nakonec jsme mu tam přestěhovali matraci a za chvilku už chrupal. Dál den probíhal ve stejném rytmu - spát, baštit, čůrat. Noc přežil taky v pohodě, teta mu totiž předvedla, k čemu je dobrý gauč. Dělal na ní prý taková smutná psí očíčka a tak přespali oba společně právě na tom gauči. Po pár dnech Bak pochopil, že ten malý „otrava“ s ním bude už napořád a začal se projevovat dost bručounsky. Je to přece jenom starý dědek a má rád svůj klid. Navíc začal dost žárlit. Páníček mu ale řádně a důrazně vysvětlil jak se má chovat a tak už je vše v pohodě. Navíc začal být Bak víc aktivní. Dříve už moc nehlídal a teď se může přetrhnout aby ohlásil každého kolemjdoucího. Taky si mnohem víc hraje a je víc mazlivý. Jinak jsem ještě zapomněla napsat, že Bak je z velice vzácné rasy. Buď francouzský ovčák nebo německý buldoček. Podotýkám, že oba jeho rodiče byli výstavní jedinci. Bohužel každý jiného plemene. Maminka byla krásně chrochtající francouzská buldočice a táta nádherný německý ovčák. No a i přes velké exteriérové rozdíly se do sebe zamilovali a bylo z toho několik dětiček. Jedno si přinesl domů i bratranec a to s vysvětlením, že pejsek bude po mamince malinký a že s ním tudíž nebudou žádné starosti. Malinký opravdu není a starosti jsou s ním už asi 12 let. Ale zpět k Baxíkovi. Roste před očíma, asi 4 dny jsem ho neviděla a pak jsem se opravdu divila. Je na něm znát, že je moc chytrý a učenlivý. Doma poslouchá jako hodinky a v pohodě zvládá základní cviky. Venku a hlavně v přítomnosti Baka je to trošku horší. Všude je spousta zajímavých věcí, tak co se budu zabývat nějakým „ke mně“. Páníček se ale celkem snaží, takže si myslím, že to spolu časem vypilují. Na procházkách po vsi mu zatím dělají potíže štěkavci za plotem a že jich je požehnaně. Ze začátku se jich trošku bál, ale postupně si zvykl a teď na ně pro změnu doráží. Ve městě neměl žádné potíže. Moc se mu líbí drzí ochočení holuby. Ptáci na zahradě hned odlétnou, ale tyhle krotké městské pipiny se nechají klidně okukovat. Lidi má Baxík taky moc rád. Ke kolemjdoucím se chová jako dokonalý gentleman, žádné splašené skákání, zavrtí ocáskem (tedy vlastně celým zadečkem), když má kolemjdoucí zájem, tak se nechá v pohodě pohladit a pak se jde zase dál. Všechny známé a návštěvy zatím přijal bez problému. Pravda ale je, že k nim není tak moc vstřícný, jako k nám čtyřem, co jsme ho vezli od Vás a jsme s ním nejčastěji. Nechá se pohladit, pohraje si, trochu se pomazlí, ale není to ten mazel jako s námi. Vlastně kromě nás čtyř má ještě jednu moc oblíbenou osobu – babičku. Babička normálně bydlí se mnou a mými rodiči, ale když měl bratránek tu mateřskou dovolenou s Baxíkem, tak si ji vzal na týdenní „dovolenou“. Babičce je 92 let a téměř nevidí. Díky ní se Bax naučil, že se nemá motat lidem pod nohy. Naštěstí se tohle učení obešlo bez zranění na obou stranách. Bratránek se na babičku trochu zlobil, protože kazila Baxíkovu pracovní morálku (to dobře znám, našeho psa systematicky kazí již 6 let). Klidně se s ním dělila o jídlo, nechala si až do krve okusovat ruce, atd…. veškeré zákazy byli marné. Ale Baxík jí za to miluje. Návštěva u veterinářky (je to moje spolužačka z gymnázia) byla taky bez problémů, ani se mu nechtělo jít z ordinace. Asi se mu líbil ten obdiv slečny veterinářky a všech asistentů. I venku v čekárně měl Bax obrovský úspěch. Nikdo ale netušil co je za rasu. Nejčastější byli otázky typu „jé on má modré oči a to už mu takhle zůstanou?“ „jé ten má zvláštní srst a to už mu takhle zůstane?“ „jé ten bude asi zlej až vyroste, co?“… jedna paní taky prohlásila, že jsou si Baxík s bratrancem hrozně podobní. Dnes jdeme s Baxem na delší návštěvu do ústavu, tak jsme moc zvědaví, jak to zvládne. Když tam byl naposledy, bylo to brzo ráno a děti ještě spali. Teď půjdeme dopoledne, takže si dětičky užije až až. Samozřejmě Vám podáme zprávu, jak vše probíhalo. Abych nezapomněla, včera dorazil průkaz původu. Nechali jsme ho Baxíkovi očmuchat, aby věděl, že teď už má tu „psí občanku“! Byl na to samozřejmě patřičně hrdý. Je to prostě moc šikovný pejsek, můžete Chicorce vyřídit, že má bezvadného kluka!!! A my Vám zase brzy pošleme další zprávy a fotky.

Mějte se moc hezky!

Markéta Čechová


Ročník 6, číslo 3/2005

Editorial
Změny v podmínkách uchovňování
Nové informace pro členy
Ceník služeb ČMKCC
Prezentace chovného psa - CH Peet Corso z Máchova kraje
Kalendář národních a mezinárodních výstav psů v ČR
Klubová výstava Itálie
Klubová výstava Moloss klubu
Jak se plní tajná přání
Prezentace chovného psa - JCh, CH Peek Corso z Máchova kraje
Malá rekapitulace skoro dvouletého soužití naší lidskokočkopsí smečky
Podmínky pro udělění klubového šampiona práce
Výstava Zagreb - listopad 2005
Návod "Jak se obohatit na chovu psů"
Výstava Brno
Národní výstava Praha-Letňany
MVP Bratislava
Klubová výstava ČMKCC 2005 Želízy
Dědičně podmíněná onemocnění 1. část


Dědičně podmíněná onemocnění 1. část - Pupeční kýla

Pupek sám o sobě je v podstatě jizva, vzniklá po odpadnutí pupečního provazce bezprostředně po porodu. Vrozené pupeční kýly představují jednak nedostatečnost ve zhojení této jizvy a jednak poruchy v uzavření okolních struktur (přímého břišního svalu a jeho povázek). Obvykle se vyskytuje ve věku do 6 měsíců. Jedinci s pupečními kýlami by všeobecně neměli být připuštěni do chovu.

Problém je převážně objeven chovatelem a to buď již při porodu nebo bezprostředně po něm (vzácně až při odstavu štěněte). Nejsou výjimkou velmi malé kýly, které jsou zjištěny až v dospělém věku.

Vzheldem k tomu, že se většinou jedná o drodbné uskřinuté kýly je terapie v podstatě kosmetickou záležitostí. Konzervativní léčba spočívá v opakované repozici kýlního obsahu majitelem, samovolné uzavření bylo občas pozorováno až do 6 měsíců stáří štěněte. Po uplynutí tohoto věku je nutné chirurgické řešení. Jeho neodkladnost závisí na kýlním obsahu, zda hrozí uskřinutí střev či nekrózy.

Prognóza je obecně příznivá, pokud se povede nekomplikovaně defekt odstranit a je zajištěna životnost všech orgánů, které tvořili kýlní obsah.

©2005 Lenka | e-mail | homepage | | | | Zákonem č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání (v posledním znění) je v České republice kupírování uší zakázáno | | | |